Everton W – Leicester W 0:1

Měla to být odveta za zpackaný pohárový zápas. Ale zas tak zázračně se nám to nepovedlo a  po prohře 0:1 se v tabulce sesouváme na 9. místo z 12.

Po blamáži v WFA Cup měli fanoušci nárok očekávat významně zlepšený výkon, tím spíš, že jsme hráli v domácím prostředí. Boss k přistoupil k šesti změnám oproti pohárové sestavě a vespolek jsme tak mohli doufat v solidní výsledek.

První poločas

pro nás nevypadal vůbec špatně. Kühl nachytala Kop daleko od domečku, ovšem její lob zastavilo břevno. Excelentní běh Payne na pravém křídle zakončený přihrávkou na vzdálenější tyč bohužel nabíhající Snoeijs nesedl a míč skončil opět na břevnu. Ale protože za námi bylo teprve dvacet minut hry, diváci mohli doufat, že zanedlouho to konečně klapne. Kombinace Snoeijs-Bissell ovšem vyšla také jalově. A bohužel ani další velmi slibná akce dvojice Kühl – Snoeijs nebo Madsen – Galli neskončila překonáním Kop brance Foxes. Galli vůbec myslím sehrála jeden ze svých lepších zápasů. Leicester zahrozil hlavně prostřednictvím O´Brien nebo Rantala, v obou případech ale Brosnan gól nedopustila. 

Druhý poločas

přinesl největší naší šanci zápasu, kdy Galli zachytila chybnou přihrávku soupeřek ve středu pole, skvěle vyrazila vpřed, našla Snoeijs a její pas dopadl prakticky na kopačku Madsen… která ze dvou metrů branku přestřelila. Trest přišel v zápětí: Cayman se na hranici vápna otočkou zbavila Galli a asi i díky poryvu větru vyslala střelu s falší, která doplachtila za záda Brosnan – 0:1. Za nás Snoeijs vytrvale trápila obranu Leicsteru, ale mnoho platné nám to nebylo. Ani příchod Olesen situaci nezměnil. Střídající Bennison se opět velmi slibně pokusila přelobovat vyběhnuvší Kop, ovšem i její střela se zarazila o brankovou konstrukci. Před koncem poločasu ještě měla druhý gól na noze Rantala, ale její přímák trefil jen břevno naší branky.

Shrnutí

Nevýhoda domácího stadionu je pro nás letos hodně citelná a na vítězství na Walton Hall Park stále čekáme. Kdyby byl tento zápas v prvním druhém kole, psal bych chlácholivý článek o velmi nadějném výkonu slibující vítězný zápas co nevidět. Bohužel to bylo kolo 12. a zůstalo zase jen u příslibů. Pokud se nám nepovede proměňovat šance nebo (stejně jako v druhé půli v tomto zápase) se nám nepodaří ani jednou vystřelit na branku, tak to čekání na úspěch bude jednak dlouhé a jednak marné. Zdá se, že jsme zabředli do hluboké krize neproduktivity, světlo na konci tunelu problikává jen velmi chudokrevně. Šancí rozhodnout zápas jsme měli několik a velmi dobrých, žádnou jsme však nedokázali využit. Tak jako už tolikrát. Pozitivem snad může být velmi kvalitní výkon nově akvírované Kühl (těžko ovšem očekávat, že si jí Arsenal po sezóně neodvolá z hostování zpět) a vůbec slušná práce naší zálohy. Tím světlé stránky zápasu končí.  Nedělní zápas s Chelsea bude očekávám s velkými obavami. Ale i tak: COYB!

Fotografie: Emma Bissell (zdroj: evertonfc.com)

Góly: Cayman (53´) ŽK:  Green, O’Brien

Everton (3-4-2-1): Brosnan; Stenevik, Finnigan, S.Holmgaard (Hope 72´); Payne, Wheeler, Galli (Piemonte 84´), Bissell (Vanhaevermaet 84´); Kühl (Bennison 62´), Madsen (Olesen 63´ ); Snoeijs

Leicester (4-3-3): Kop; Cayman, Green (Howard 57´), Thibaud, Nevin (Bott 56´); Tierney, Takarada, Rantala; Momiki (Whelan 90´), Petermann, O’Brien (Rose 56´)

Rozhodčí: Cheryl Foster  Diváci: 891  Evertonská hráčka zápasu: Kathrine Møller Kühl