Everton – Manchester United 0:1

Red Devils oplatili Evertonu domácí listopadovou porážku. Everton bušil na bránu soupeře, ale jaksi jen zpoza rohu.

Pondělní večerní dohrávka. Víkend nenávratně pryč a Moyes jako by chtěl přidat trochu k tomu skuhrání. Garner na pravého beka je ale svým způsobem to nejlepší, co tam máme. Mykolenko udělal místo v sestavě pro Branthwaitea. V záloze zbyla díra po Garnerovi, zapadl do ní Iroegbunam. Bohužel v zápase naplnil očekávání. Na křídlo dosadil boss Armstronga. Ale současně to vypadalo, že instrukce byla hrát křídlo co nejméně jako křídlo.

První poločas

Hned z rozehrávky zaskočil Lammense Barry, když se k němu nečekaně přiřítil a schytal gólmanovu rozehrávku do obličeje, takže se míč odrazil mimo branku. Ne každý se dokáže nastavit ráně jako Calvert-Lewin blahé paměti.

Obrana domácích se ocitla v jednom plameni, když postupně musela na zápraží hasit pokusy Bruna a Amada. Druhý pokus za Pickfordem vytěsňoval Tarkowski. Obratem přešel Everton bleskově tryskem Iroegbunamovým do protiútoku, ale zůstalo pouze na půl cesty.

Domácí aktivně napadali soupeřovu rozehrávku. Celkem úspěšně. Ale jen aby poškádlil hosty a hned jim vrátil míč zpět. Hosté tak občas měli nabito. Střílel Dalot, na dlouhý nákop za obranu naštěstí nedosáhl Bruno.

Hra dopředu Evertonu měla jasně dané limity, rozbíjela se před hranou pokutového území. Keane dlouhým nadýchaným pasem vyzval Ndiayeho, ale ten byl dobře střežen. Kombinace Barryho s Armstrongem vyšla vniveč.

Když se trochu polevilo, tu unikal Amad Branthwaiteovi, který ho musel tahat. Napomenutí Darrena Englanda unikl jen o vlásek. Tarkowski zasahoval ve vzduchu, ale i tak se míč dostal na zadní tyč k Mbeumovi. Chvályhodně zaskočenému.

V závěru přeci jen došlo k náznakům. Garnerův přímý kop směřoval až moc přímo na Lammense. Te podezřele dobře zalepil. Další nákop po přerušení z poloviny hřiště zmařil Maguire svým blokem nabíhajícímu Branthwaiteovi. Herní plán byl zjevně nechat herní plán na druhou půli.

Druhý poločas

Hned z úvodu se konečně k něčemu vzchopil po Ndiayově přistrčení Armstrong, ale jeho projektil zasvištěl vedle branky. Další víření Armstronga s Gueyem zahubila nedůslednost Barryho. Na dlouhý pas od Dewsburryho-Halla dosáhnout nemohl, protože ho nečekal.

Přesto se závaží začala zvolna překlápět na stranu Toffees. Bylo to znát i na čím dál pomalejších rozehrávkám Lammense. Napětí vzrostlo před Pickfordem, když se Mbeumova snaha nenechat doklouzat míč do vápna střetla s ramenem Tarkowskiho.

Dewsbury-Hall držel prapor ofenzívy, ale jeho střela na branku neprošla. Rohové kopy se na straně Evertonu začaly vršit. Jenže naše rohy už nám neslouží jen k dobrému. Při jednom úniku Cunha ještě upadl, ale další rychlý protiútok už hostům vyšel.

Rozhozená obrana nestíhala, Keane byl od Mbeuma daleko, aby mohl zasáhnout. Na protější koleji už se hrnul rychlík Šeško, který zase nechal Tarkowskiho v jídelním voze na vedlejší koleji, takže Pickford napnutí sítě zabránit nemohl – 0:1.

Armstrong se rozlobil na Bruna a bylo lepšíh o posadit. Šance pro George prohánět se Dalotem. Carrick se toho bál a poslal tam raději ještě Mazraouiho. Snahu rychleji rozehrávat a kritiku rozhodčího odnesl poznámkou do notýsku Pickford. Na svou obhajobu se pak vytáhl hbitým zákrokem proti Šeškovi, jinak mohlo být hotovo.

Jenže Everton vsadil až příliš na urohování soupeře v jeho vlastním koutě. Tarkowski si vytáhl nejkratší sirku, takže musel svádět souboje při Lammensovi. Jeden z nich pak odnesli po jedné kartě s Maguirem. Zdálo se, že plán je zatočit to do brány, ale nevyšlo to na potřetí, na počtvrté, na popáté, prostě vůbec. Jenže nic jiného jsme 10 dní zjevně netrénovali.

K výletu za poznáním se vydal s jemnocitem jemu vlastním Keane a vyslal parádní ránu, jenže stále v dosahu ostražitého Lammense. Everton se dokázal vymanit z dusícího objetí na čas hrajících hostí. Dvakrát tahali za ruční brzdu Mazraoui a Bruno, ale střely George nebo Dewsburyho-Halla k ničemu, než jen dalším rohům nevedly. Cunha si tak po posledním souboji s Garnerem viditelně oddechl. Nadřeli se, ale zvítezili.

Závěrem

Na výhruse v domácím prostředí čeká sedm soutěžních zápasů. Moyes přiznal, že se cítí rozpačitě. S tím se lze ztotožnit. Převaha v druhé půli k přílišnému ohrožení soupeře nevedla. Nemůžeme spoléhat na to, že nám Keane vystřelí růži z 30 metrů.

Těžko říct, jaké byly úkoly, ale před soupeřovou brankou jsme nedokázali vymyslet nic překvapivého nebo účinného. Iroegbunam je skvělý dříč a dokáže vybojovat už ztracený míč, aby dojem první nahrávkou zkazil. Ne nadarmo měl nejméně úspěšných přihrávek ze všech záložníků. A to jsme drželi v druhé půli míč neobvykle často.

Armstrong neladil s ofenzivní trojicí, ale jak už jsem psal, možná to neměl ani v popisu práce. Barry by při svých limitech jistě ocenil, kdyby tam byl ještě někdo, koho si musí soupeř hledět. To, že je nejčastějším střelcem Gueye a nejvyšší xG přidávají obránci, není pro ofenzívu nejlepší vizitka. No alespoň jsme se neservali. Škoda, že se nehraje na rohy…

fotozdroj: espn.co.uk

Branka: 71‘ Šeško

Karty: 77‘ Pickford, 83‘ Tarkowski – 84‘ Maguire,90+2‘ Mazraoui, 90+5‘ Fernandes

Držení míče: 48% – 52% Střely/ na branku: 12/4 – 11/3 xG: 0,64 – 1,27 Rohy: 10 – 1

Everton: Pickford – Garner, Tarkowski, Keane, Branthwaite – Gana, Iroegbunam (79′ Beto) – Ndiaye, Dewsbury-Hall, Armstrong (73′ George) – Barry

Manchester United: Lammens – Dalot, Yoro, Maguire, Shaw – Mainoo, Casemiro – Amad (58′ Šeško), Bruno Fernandes, Cunha (90+5′ Heaven) – Mbeumo (78′ Mazraoui)

Rozhodčí: Darren England  Diváci: 52 326 (Hill Dickinson Stadium)