Autor: Fip

Stará známá melodie, jakmile je Everton na dostřel pohárů, tak je Everton na odstřel. Pět zápasů už v docích nebylo co slavit, s Leedsem to stačilo tentokrát alespoň na bod.

Co jsem si vůbec myslel? Čekal jsem snad, že bychom mohli získat pohár? Že bychom se dostali aspoň přes pár překážek? Hloupý já.

Divoké zvíře zahnané do kouta může být nevyzpytatelné a může zaútočit. Vlci se navnadili roztrháním Kladivářů a se svěšenými ocasy nejedou ani na Hill Dickinson Stadium.

Tak jsme zase prohráli na Chelsea. Jaký to bylo? No, bolestivý, ale trochu jinak než vždycky. Chceš o tom mluvit? Meh.

Na Stamford Bridge už vyjely téměř 3 generace fanoušků Evertonu, aniž by poznaly chuť ligového vítězství. Připravte se, protože během přenosu to určitě zazní.

Kdo by chtěl Teteho, když máme, ehm, tak krásný stadion? Ani jeden z týmů není na vlně, o to sladší bude chuť vítězství.

Je to jejich Rolls-Royce a tak pro dnešek zůstane jen v naší garáži. Rozjezdit trávník před domem ale může stejně tak dobře i Mini. Jestli si tedy Moyes vzpomene, kde ho zaparkoval.

Toto je Hill Dickinson Stadium. Vraťte se na políčko Start. Cestou za každou neproměněnou šanci mlaťte hlavou o zeď.

Středověk neskončil, středověk trvá. West Ham vyměnil vratkou potterovskou magii za pevnou víru v Ducha svatého a Moyes a spol. nenašli způsob, jak tuhle překážku udolat.