Everton – Bournemouth 1:0

Několikaměsíční úsilí klubu se povedlo dovést k úspěšnému konci. V neděli odpoledne skončila sezóna
a všichni jsme si mohli konečně vydechnout; Everton uhájil prvoligovou účast i pro další rok.

Úkol byl v podstatě jednoduchý. Porazit nováčka, před sezónou největšího favorita na cestu zpět, nyní ale tým, který už má splněno. Pokud se to podaří, bude záchrana v kapse. Nevyhrajeme – a musíme doufat, že v souboji o nejslabší trojku nás předčí Leeds i s Leicesterem.

První poločas

Everton má z loňska, ale i z dřívějška, bohaté zkušenosti z boje o záchranu. Naši skoro 70letou šňůru v nejvyšší soutěži pomohli hájit i fanoušci, kteří opět přišli podpořit hráče už před zápasem. Subjektivně jsem měl pocit, že s jejich podporou, na domácím stadiónu, se to musí podařit. Ale pochybnosti pro Evertoniana nikdy nespí, takže pro mě již několik dní před zápasem zavládlo neurčité bezčasí a napjaté čekání na vysvobození, ať už bude konec jakýkoliv. Na hřišti pak byla taktika jasná. Vyčkávat, neudělat chybu. Dlouho se proto nic nedělo, čekalo se, až se Cherries odkopou
a ukážou, zda to dnes berou vážně. Naštěstí se ukázalo, že nic moc.

Šance domácích se rodily velmi pozvolna. V 16. minutě se zastřeloval Gray. Jinak se Everton snažil hrozit hlavně
z centrovaných míčů a po rohových kopech, ale nebylo to žádná sláva. Až po půlhodině se do velké šance po dobře načasovaném pasu od Onany dostal Gueye. Několikrát to tu padlo, ale po návratu z Parku Princů se Senegalec dostává i do zakončení a tohle nebyla vůbec špatná střela, Travers ale dokázal vytěsnit nad břevno.

Hosté občas začali vystrkovat růžky a s došlou depeší, že Foxes vedou nad Hammers, se na tvářích nejen fanoušků na Goodison Parku začali objevovat výrazy, které byl člověk dosud zvyklý pozorovat jen jako nezávislý pozorovatel. Poslední hodinka uhodila.

Druhý poločas

Protože nikdo nehlásil nějakou výraznější bolístku, nikdo nový se na hřiště nedostal. Ono, při pohledu na lavičku Toffees se dalo říct, že Everton rozhodně talentem neplýtvá. Co mělo nějaké zkušenosti, bylo na hřišti. Pomoc tak nebylo možné očekávat, jedině nějaký šílený výstřel Michaela Keanea.

Hosté se začali postupně více dostávat do hry, ale mezitím velkou příležitost zazdil Gray. Z malého vápna hlavičkoval nepříliš důrazně a Travers se stihl položit rychle na zem. Následně, z nenápadného nákopu, se zrodil rozhodující moment zápasu a celé sezóny. Adam Smith pouze odhlavičkoval k Abdoulayi Doucourému, který ne poprvé zachránil Everton – 1:0. Obrovská úleva, balva odvalen. Ještě ale nebyl konec.

Po poklesu začala křivka tepu stoupat, když O‘Neil poslal na hřiště Kieffera Moorea. Varování. Následně došlo po závaru ke konfliktu mezi Solankem a Pickfordem. Prvně jmenovaný se z nějakého důvodu chytil na zemi našeho brankáře za lýtko. Nejprve ho srovnal Tarkowski, pak se k tomu přimotal i Yerry Mina a přiznám se, zakrýval jsem si oči, takže co následovalo, nemohu popsat. Každopádně se žlutilo a svou kartu dostal i Pickford, kterému mezitím dávali dohromady pravou ruku, obětavě vloženou do souboje o centrovaný míč.

Hra se na závěr hodně rozkouskovala, i když se Everton moc neobtěžoval se střídáními. Čas se neskutečně vlekl. Dlouhé prodlevy. Zbytečná mezihra. Bylo jasné, že se bude mohutně nastavovat. Deset minut. Děs. Pickford musel ještě vytáhnout skvělý zákrok proti Viñově ráně, ne nepodobné té Doucourého. Za mě tím jen podtrhl svůj výkon a jasný kandidát na hráče zápasu, ale i celé sezóny.

Pak přišel konec, který někde, stovky kilometrů daleko přinesl konec nadějí a obrovskou bolest, ale na Goodison Parku obrovskou úlevu. Dobojováno, zachráněno, na ničem jiném v tu chvíli nezáleželo. Za rok zase?

(foto zdroj: sportingnews.com)

Střely (na branku): 13:7 (6:2)  Držení míče: 38% – 62%  Rohové kopy: 9:3  Přihrávky: 305:533  xG: 1,00 – 0,46

Branky: 57‘ Doucouré  Žluté karty: 74‘ Pickford – 68‘ Senesi, 70‘ Solanke, 70‘ Smith, 77‘ O‘Neil

Everton: Pickford – McNeil, Coady, Tarkowski, Mina – Iwobi, Gueye, Onana, Garner, Doucouré – Gray (87‘ Simms)

Bournemouth: Travers – Smith (83‘ Anthony), Kelly, Zabarnyj, Senesi – Brooks (56‘ Viña), Lerma, Billing, Christie (65‘ Moore), Outtara – Solanke

Rozhodčí: Stuart Attwell